Sbohem navždy
Za poslední týden se Sorrel hodně zhoršil. Nejedl, nepil a ani se nepohnul. Všichni se báli a připravovali se na nejhorší. Anna byla zrovna na jízdárně s Constellation. ,,Chudák Sorrel, teď je to pro něj asi těžké.“ Řekla si. Alex s rodiči byli zrovna pryč, tak byla Anna doma sama. Nejezdila dlouho a po chvíli dala Constellation na pastvu. Pak šla uklidit výstroj a uviděla křečovitě stojícího Sorrela. ,,Donesu ti deku.“ Vzdychla. Odložila výstroj a vzala hřebci deku. Přehodila mu ji přes hřbet a pohladila ho. Ale Sorrel se složil na zem a Anna se moc vyděsila. Došlo jí, co se má stát a i se stane. Tekli jí slzy. Hladila hřebce po žuchvě. Sorrel přivřel oči a popustil uši, jako by si chtěl aspoň od něčeho ulevit. Očividně měl bolesti.
***
,,Zajímalo by mě, co dělá Anna se Sorrelem.“ Zamyslel se Alex. ,,Doufejme, že jsou v pořádku, hlavně Sorrel.“ Vzdychl otec a dál se věnoval řízení. ,,Jo, doufejme, že bude vše v pořádku, až se vrátíme.“ Řekla máma. Alex si prohrábl tmavé vlasy.,,Myslím, že můžeme Anně věřit.“ Usmál se. ,,Máš pravdu, je už dost velká. A co ty a Laura, kdy že je ta svatba?“ zeptala se máma. ,,Až někdy za tři týdny, ještě se uvidí.“ Znervózněl. ,,Jsi nervózní co? Já byl taky.“ Pousmál se táta. ,,Už tam skoro jsme!“ řekla mamka a ukázala na velké parkoviště.
***
,,Sorrele, tohle mi nedělej! Teď nás nemůžeš opustit!“ zabořila se do jeho hebké hřívy a hřebec pohnul uchem. Brečela u něj a za chvíli za nimi přišla i jejich kočka Chinzi. Chinzi se postavila vedle Anny a zvědavě pozorovala Sorrela. Anna ji pohladila a vyšla z boxu. Roztřeseně šla do obýváku a vzala do ruky telefon. Křečovitě ho zmáčkla a pak vytočila číslo na veterináře. ,,Dobrý den, veterinární klinika Oty Dobrmana.“ Ozvalo se ze sluchátka. ,,Dobrý den, u telefonu Anna Castlová. Potřebuji, aby k nám co nejrychleji přijel veterinář. Náš hřebec Sorrel je na tom opravdu velmi špatně.“ Řekla Anna. ,,Rozumím, co nejrychleji k Vám přijede veterinář.“ Doznělo a Anna zavěsila. Opět šla za Sorrelem, který stále ležel v boxu. Sedla si k němu. ,,Víš, jsi moc, moc nádherný, moc skvělí, ta první jízda na tobě byla jedinečná, to, jak jsi mě dostal až ke cross countryové dráze a ukázal jsi mi, co je v tobě, no prostě jsi byl senzační, objev roku. Vyjížďky na tobě byli prostě skvělé, dost jsi toho udělal a dost jsi mě naučil a myslím, že pro tebe udělám něco já, když ti ulevím.“ Rozbrečela se a vyšla z boxu, protože zrovna přijel veterinář. ,,Dobrý den, hned se na něj podívám.“ Řekl a vešel do stáje. Prohlédl ho a smutně se na ni podíval. ,,Udělala jste dobře, že jste mě zavolala, myslím, že nyní bude nejlepší, když mu ulevíme od bolesti. Najednou zazvonil zvonek u vrat a Anna vyšla ven. ,,Ahoj Michale.“ Vzdychla. ,,Čau, děje se něco?“ zeptal se. Anna přikývla. ,,Sorrel je na tom velmi zle a musíme ho utratit.“ Hrnuli se jí slzy do očí. Michal vešel dovnitř a objal ji. ,,To bude dobré.“řekl jí a spolu šli do stáje. ,,Jsem ráda, že jsi můj kluk.“ Pomyslela si. Veterinář si připravil vakcínu. Anna si k němu sedla a hladila ho. Veterinář zmáčkl píst, Sorrelovi se zachvěli svaly, naposledy vydechl a už se nepohnul. Anna objala Michala a rozbrečela se. Po chvíli zavolala rodičům ať hned přijedou, že se stalo něco hrozného, ale neřekla jim co. Po půl hodině zaparkovalo auto před rančem a Anna jim vše řekla, sebemenší podrobnost. ,,Možná, že to tak bylo i lepší.“ Řekla máma.
